Přinášíme vám povídání se zpěvákem Petrem Kotvaldem (52), který sice tvrdí, že kávu pít neumí, ale při našem povídání si ji vychutnal. Stejně jako natáčení své novinkové desky nebo svůj momentální stav. Prý je šťastný…

Co ve vás okamžitě evokuje slovo káva?

Vůni, klid a relax.

Kdy naposledy Petra Kotvalda někdo pozval na kávu?

To si ani nepamatuji, protože se o mně ví, že jsem na čaj a kávu pít neumím.

A naopak vy někoho?

Tak naposledy mého textaře Pavla Cmírala. Připravuji moc dobrou kávu, ze zásady jen z italských pražíren.

Jaký druh kávy (zdali tedy vůbec) zbožňujete?

Když tedy jinak nedáte. Je pravda, že pokud na ni musí dojít, pak zásadně kávu bez ničeho a jen ze zmíněných pražíren, protože nemá kyselou příchuť arabiky.

Čili na tomto nápoji nejste tzv. zdravě závislý?

Tak to určitě ne, ale čaje, jak už jsem zmínil, toho si dám i několik litrů denně.

V případě, že vy sám někoho zvete na schůzku, na posezení, na popovídání někde mimo domov, zvete jej na víno, nebo na kávu?

Popravdě, znám jen málo míst s dokonalou chutí kávy, ale je to díky tomu, že si nechci kazit tu svoji naučenou a zaručeně povznášející chuť z domova. Výběr je pak na pozvaném.

Sáhnete po tomto specifickém nápoji ve chvíli, kdy se potřebuje buď pořádně probrat, nebo takříkajíc v rámci únavy nakopnout? Zabírá na vás káva v tomto směru?

Nemám naučený žádný rituál, ale už jsem naznačil, že vůně kávy ve mně evokuje příjemné pocity z dětství. Maminka si uvařila kávu a já to dodnes vnímám jako slastný okamžik klidu a pohody, i když jen přes čichové buňky.

Jedna z vašich novinkových písní nese název Bonus mýho života. Zeptám se, co považujete ve svém životě za opravdový bonus?

Každý den s mně milými lidmi a možnost dělat v životě to, co mě baví.

Vyšlo vám nové album, čím je zásadně odlišné od vaší dosavadní tvorby? Čím má tzv. příjemně překvapit posluchače?

Nemám rád návody na použití, ale budiž. Je to výsledek téměř dvouletého snažení v úzkém autorském týmu a otisk toho nejlepšího a neniternějšího, co v nás v danou chvíli bylo a je. Je to třináct skladeb a každá je úplně jiná. Od romantické balady, přes rapp, dance, newromantic-rockdisco, popšanson, pop až k vánoční novince. Je to album roku, minimálně v našich očích.

Když jste před mnoha lety opustil tehdy „zavedené trio“ Zagorová-Hložek-Kotvald a vydal se na sólovou kariéru, jaký jste měl tenkrát cíl? Čeho jste chtěl dosáhnout?

Být jen za sebe, dělat věci osobitě po svém a být v tom sakra dobrý. Na tom se nic nezměnilo.

Za tu řadu let, co se pohybujete v hudební branži, a po všech zkušenostech, které jste v ní získal, můžete prohlásit, že jste jako zpěvák šťastný?

Ano.

Začínal jste v diametrálně odlišné době, než je ta dnešní. Hypoteticky: pokud byste dnes stál na tom úplném začátku, ale měl dnešní zkušenosti, rozhodl byste se opět pro profesionální zpívání?

Myslím, že to není na rozhodnutí každého z nás. Je to cesta, kterou se dáte, aniž víte vlastně proč. Jako někdo musí neustále běhat za míčem nebo šlapat do pedálů, já patřím k těm, co žijí jen tehdy, když stojí na jevišti a – i když na omezenou dobu a místo – mají neskromný mesiášský syndrom jedinečnosti. Takže určitě. Nešlo to jinak.

Neměl jste, řekněme v posledních deseti letech, někdy nutkání pověsit zpívání na hřebík a začít pracovat mimo „uměleckou“ branži?

Vlastně ani ne. Mohl bych dělat leccos, schopný a chytrý jsem na to dost. Ostatně zpívání je jen vrcholek ledovce. To, co vidět není, je produkční, managerská a organizační činnost a spousta dalších na to se nabalujících se úkonů. Ale popravdě vše vždy směřovalo a směřuje k jevišti.

Čím byste tedy s největší pravděpodobností byl, pokud byste nezačal zpívat?

Kdyby v tomto směru u mě opravdu neexistuje.

Čeho ještě hodláte ve zpívání dosáhnout?

Myslíte třeba jako zpívat v Carnegie Hall nebo Olympii? Hmmm…

Nemyslím vůbec nic. Položil jsem vám otázku, čekám na odpověď.

Vše může být, ovšem hlavně nezrazovat i nadále sám sebe a svoje představy. Nedělat úlitby hudební negramotnosti a nevkusu, zpívat pořád stejně dobře a čistě a hlavně taky to, co nás bude navzájem s mými spolupracovníky a posluchači bavit. Teď nejblíže jde o dobré ohlasy na album Právě tady…právě teď a turné vánočních koncertů.

Je něco, co byste dnes udělal rapidně jinak?

V zásadě asi ne a drobnosti by výsledek nijak nezměnily.

Čeho Petr Kotvald ve své kariéře nejvíc lituje?

S vděčností za to, že jej máme, přesto omezeného prostoru mezi Aší a Ostravou. Pro nás pár šťastných ještě Košicemi. Překonat ho zásadně do evropských nebo světových měřítek prostě nebylo možné, a to i s výbavou hitů, které jsem potkal. Se skladatelem Jindřichem Parmou v zádech si totiž rotace na největších hitparádách umím v klidu představit.

TIP Kafe.cz
Autor: Luboš Nečas
Fotografie: Isifa.com

Žatecký rodák Petr Kotvald si v sobotu užil vyprodané hlediště při svém tradičním vánočním koncertu v pražském Kostele sv. Šimona a Judy. Ten je zasvěcený apoštolské dvojici, jež zemřela mučednickou smrtí. Posluchači, kteří v předvečer Zlaté neděle na představení ve všech směrech originálního zpěváka dorazili, rozhodně mučeni nebyli.

Dvaapadesátiletý Kotvald, z dávné i méně vzdálené minulosti ověnčený několika nesmrtelnými hity, se totiž prezentoval jako vyzrálý interpret, který může z fleku opustit diskotékové pódium a bez jakýchkoliv obav se věnovat pouze šansonovým kouskům. Potenciál má obrovský a ti, kteří osobitého umělce strkají do škatulky s nápisem „rozjuchané písničky v jedné tónině“, by pravděpodobně po zhlédnutí více než dvouhodinového koncertu změnili své hudební přesvědčení; z Kotvaldovo projevu při skladbách „z druhého břehu“ s živým tělesem za zády někdy doslova mrazí, a to v pozitivním slova smyslu.

Vypravěčský um Pavla Cmírala, dvorního textaře blonďatější polovičky legendární dvojice Kotvald – Hložek, vynikl například v nové písni „Tvůj syn Prométheus“ (Jesus to a Child), kterou v originále zpívá Kotvaldův oblíbenec Georgie Michael. Podobně se dá hovořit i o další Michaelově skladbě Poprvé (First time ever I saw your face). Repertoár stále mladě a svěže vypadajícího Petra Kotvalda je ale stavěný hlavně na hudbě z dílny Jindřicha Parmy. Novinky z aktuálního alba „Právě tady, právě teď“ tak nemohly zůstat stranou. Návštěvníci sobotního koncertu slyšeli naživo jak titulární píseň, tak i do rádií nasazené Dál sníh padá a Hully Gully. Chybět nemohla ani „vánoční trvalka“ Vánoce hrajou glórijá, při které, stejně jako při některých ostatních písních, asistoval Dětský pěvecký sbor Petrklíč, držitel několika mezinárodních cen.

Text a foto: František Bílek, Teplický deník

Celý článek i s fotografiemi a videem najdete zde:
http://teplicky.denik.cz/kultura_region/foto-a-video-petr-kotvald-si-uzil-vyprodane.html

https://www.youtube.com/watch?v=hd00RDW3s4k

Nový oficiální klip zpěváka Petra Kotvalda s jeho novou krásnou vánoční písničkou Dál sníh padá, kterou najdete na jeho CD, které se jmenuje : Právě tady ... Právě ted'

shlédnout můžete zde: http://www.youtube.com/watch?v=yxOqiHegD-w

Ve středu 16.listopadu byl Petr hostem na hudební stanici Óčko v pořadu face2face. Zde přináším záznam: http://www.youtube.com/watch?v=habVXCytHV8&feature=feedu

Někteří z Vás nám píší, že sháníte některá CD Petra. Tady je naše nabídka.

Nabídku najdete na webu v sekci prodej cd:
http://www.petrkotvald.cz/prodej/cd/

Pokud budete mít o jakékolv zájem piště na fanklub(zavináč)petrkotvald.cz

Má rád originalitu, zároveň nevtíravost, miluje italské filmy ze šedesátých let a kontrastně k tomu okamžiky tzv. „Právě tady, právě teď“. Kdo? Zpěvák Petr KOTVALD (52), který po delší době vydal novinkové album se stejným názvem.

Právě tady a právě teď se můžete podívat, které 3 věci považuje za své „nej“ ve svém domě v pražských Řeporyjích…

Autoportrét od prvorozeného

Petr je otcem dvou, dnes již de facto dospělých dětí. Syna Mikuláše a o devět let mladší dcery Viktorky. Tím prvorozeným je dnes pětadvacetiletý syn Mikuláš, na jehož autoportrét nás zpěvák upozornil takzvaně na první dobrou. „Má vtip. Vedle toho mikulášskou čepici a prý walkmana, díky němuž poslouchá moje písničky. Mikuláš ho namaloval ve svých pěti letech a od té doby je v místě našeho domu naší nedílnou součástí. Je to věc, ke které mám srdeční vztah, a když se na ni podívám, znovu se rád ve svých vzpomínkách vracím do těch let, kdy to byl vlastně malinkatej kluk. Je neuvěřitelný, jak ten čas letí, když si vezmete, že dnes už je z Mikuláše dospělej, pětadvacetiletej chlap!“

Keramická hlava

„Další věc, ke které mám vroucí vztah, je tato keramická – šamotová hlava. Je to dárek od velmi výjimečné ženy a zároveň umělkyně Hanky Doušanové. Víte, co je zvláštní, kdykoliv kolem tohoto keramického dílka procházím, pocítím nepopsatelný pocit vděčnosti za to, že jsem se právě s takovým člověkem – myslím samozřejmě Hanku – mohl vůbec potkat.“ A my jen na doplnění dodáváme, že Hana Doušanová je dnes již dáma ve velmi pokročilém věku a klientka Palaty – Domova pro zrakově postižené v Praze. Keramika je její srdeční záležitostí a nejen v uvedené Palatě, ale i v jiných městech proběhlo již několik vernisáží a výstav jejích keramických prací…

Exkurze do snů a představ

A co považuje zpěvák do třetice „všeho dobrého“ za to nej, bez čehož si údajně už nedokáže představit prostor, který je mu nejmilejší a zároveň i nejdůvěryhodnější – svůj domov? „Tuto poličku svojí knihovny, hlavně ale tady tu útlou sbírku erotické poezie nazvanou Unisex, která je dílkem Pavla Cmírala. Mého skvělého, doufám, že můžu říct i de facto dvorního textaře Pavla Cmírala. Unisex je dokonalá (ano, samozřejmě řečeno v mírné nadsázce, jelikož dokonalost vlastně neexistuje!) exkurze do lidských snů a představ. Popis situací, které se běžně nesluší veřejně říkat. Ne však jazykem básníka.“

Foto: (Kotvald): archiv EMI ČR a LNproduction / PK

http://www.dumazahrada.cz/bydleni/interiery/2011/11/19/clanky/zpevak-petr-kotvald/

Kdyby neexistuje...

Co by dnes ve vašem životě bylo jinak, kdybyste nezpíval s Hankou Zagorovou a nenatočil s Hložkem v roce 1982 hit Holky z naší školky?
Kdyby neexistuje ale budiž. Svými rozhodnutími měníme okamžité chvíle méně či více očividně a ovlivňujeme tak tok následných událostí. Přesto věřím, že se každým rozhodnutím jen na kratší či delší čas odchylujeme od hlavní trasy. Že dál držíme námi či nám daný směr. Že 5 společných let s Hankou a Holkami zanechalo ve mně a našich končinách svůj otisk, přesto to byla odbočka a jen pětina času, který jsem měl a mám pro sebe a své posluchače.

Je písnička „Dál sníh padá“ z vašeho nového CD vaše první vánoční?
No jasně, že ne. V roce 1999 a 2008 jsem vydal vánoční alba. Nejhranější českou vánoční písničkou je od roku 1999 Vánoce hrajou glórijá. Stejně se jmenují má vánoční turné. Rádia hrají málo dobrých vtipných původních vánočních písní. A tak vznikla píseň Dál sníh padá. Jindra Parma by měl dostat zvláštní vyznamenání za nápady. Přišel s ním on, Pavel se přidal a já vymyslel hostování skvělého pěveckého sboru Petrklíč.

Na které písni byste rád natočil klip?
Klipy dnes není kde rotovat, jsou to vyhozené prostředky. Ale dobře: Hully Gully, Oči ptáka, Počínání. Teď připravujeme právě Dál sníh padá.

Kdy přichází čas nové desky?
Jedna varianta je pevná smlouva s vydavatelstvím a tlak z jeho strany, že musíte dostát závazkům; jde prioritně o obchod. Ve druhém případě CD vzniká jako výsledek uměleckého přetlaku tvůrců, autorů a interpreta. Jako potřeba zhmotnění nápadů, pocitů, prožitků. Až během natáčení či po vzniku alba nastává martyrium jednání s vydavatelem, kde i přes představy o úžasném a jedinečném uměleckém díle stejně narazíte hlavně na jeho představy o dobrém obchodu.

Která píseň z nového CD je vaší nej?
Těžká volba. Dělám tvrdý výběr, proto je pro mě každá píseň jedinečná, smysluplná. A postupně jsem během natáčení vždy přesvědčen, že právě ta, na které pracuji, je tou vyvolenou. Obsahuje jen to nejlepší ze mě. Tak nahodile: Titulní pop-šanson Právě tady…, Hully Gully, taneční Oči ptáka, lyrické Počínání. Album čítá 13 novinek včetně úžasné vánoční Dál sníh padá.

Trefa do černého

Hodně si právě jí užíváte, že?
Jo, je to trefa do černého. Má šanci sesadit z pomyslného mediálního trůnu svou o 12 let starší sestru Vánoce hrajou glórijá. Jindra Parma je geniální autor, omezení jeho tvorby jen na českou kotlinu považuju za velkou škodu. Od Aše na západ by byl za své skladby uznávanou autorskou celebritou. Třeba Mike Moran, autor Mercuryho Barcelony, neskrýval při našem setkání obdiv nad Milujem se čím dál víc i Mumulandem.

Bůh: každému něco

Na desce nemáte jedinou svou věc…
Nemám autorské ambice. Je to pohodlné, vedle autorů jako jsou Jindřich Parma a Pavel Cmíral. Bůh nadělil každému z nás něco. Jindrovi dar hudby, Pavlovi dar slova a mně dar hlasu. Mám obrovské štěstí, že jsme se potkali.

Bavíte se o nových písních doma? „Smí“ být žena a dcera první kritici?
Slyší vždy první demo snímky ještě bez textů, zajímají mě jejich jen úplně první reakce. Ne, že bych se jimi řídil, ale rozhodně to něco napoví. A pak už jen slyší první mixy, mnou nazpívané plné varianty. S výjimkou Viktorky, ta je součástí týmu a podílí se na natáčení některých vokálních pěveckých partů.

Co jsou to Hully Gully kluby?
Hully Gully byl tanec v 60tých letech. Nedosáhl takového věhlasu jako twist, ale název je to pěkný, i psaný vypadá hezky. S tím sloganem přišel Jindra Parma a Pavel Cmíral ho skvěle zapracoval do příběhu o balení, svádění a chytání protějšků v přítmí barů a klubů. Společně máme rádi film Shortbus, ten nás k tomu inspiroval.

Je některá z novinek k zamyšlení?
Přece všechny! Vždy je něco mezi řádky. Třeba jak romanticky lze vystihnout první milování: „Den Počínání se zalíbil nám, mám velký přání ať počnem si ráj... Do nejhezčích jiných stavů si přivedu nás - a rád, co bych si počal sám. Tak ať jsme in a v tom. A pojď spát.“

Texty s charisma

Svěřit se do rukou jediného textaře asi není obvyklé. Čeho si ceníte na Pavlu Cmíralovi? Až souznění duší?
Ano, známe se dobře, jsme si blízcí. Pavel neskládá jen mechanicky slova do veršů. Bez řemeslných pravidel to nejde, ale text pro mě musí mít nápad, smysl, charisma. A dopřát si k tomu všemu luxus básníka, je opojné. Znovu a zas mi nastavuje zrcadlo. Překvapuje mě, jak kouzelná může jeho prostřednictvím čeština být. Pořád se učím.

V bookletu CD jste na motorce, v obleku, s rozhalenkou košile jakoby po flámu, v nátělníku, v černých brýlích u auta. Bylo zábavné snímky fotit?
Bylo to zábavné, plně v režii Lenky Hatašové. Do té doby jsem neuměl motorky, přijdou mi trochu country, klobouk a tílko bych si rozhodně nevzal ani na zahradu. To víte, konzervativní rak. Lenka mě postrčila, jsem jí za to moc vděčný. Fotky k albu vypadají skvěle. Jinak, na fotkách k albu vypadám skvěle (smích).

Je takové focení rozumný způsob, jak pustit fanoušky do soukromí?
Bez problémů ten maximálně možný. Je to, na rozdíl od bulvárních plátků, bezpečná, kontrolovaná umělecká licence.

Jak se vám do dramatické písně „Právě tady…“ dostala slova „S Hegerovou řveme: Polož to!“?
Pavel Cmíral pro mě napsal spoustu šansonových textů, několik i pro Hegerku. Kdo jiný, když ne on (smích).

Je to song o nelásce, o nepochopení?
Je to „Milujem se čím dál víc“ po 25ti letech. O všednosti vztahu, zvyku, setrvávání, bolesti a přesto o naději.
A především o velké lásce na celý život.

Autor: Radek Strnad

Jaké je nové album Petra Kotvalda, kterému dal zpěvák se svým týmem název „Právě tady… právě teď“?

„Senzační!“ jásají Petrovi fanoušci a hlavně fanynky. „Nic nového pod sluncem!“ shodují se většinou hudební kritici. Petr Kotvald je totiž již dlouhou dobu „černou ovcí“ v očích novinářů a hudebních recenzentů, a to hlavně „díky“ své odlišnosti od ostatních a v neposlední řadě i „díky“ stigmatu, který si nese z předrevolučního období, a také z dob působení v rozjásaném duu Kotvald + Hložek.

Pravdou ovšem je, že Petr Kotvald je jedním z nejlépe zpívajících českých umělců, řemeslně zvládá svou práci na jedničku a na kultivovaném a vyzrálém projevu mu lze vyčíst máloco, pokud vůbec něco. Výjimečný je hlavně při popšansonech s živým tělesem v zádech. Diskotéková aranžmá mu ubírají na kvalitě, digitálně upravený hlas tolik nevyniká. Bohužel, podobných prvků najdeme na novém albu, které vyšlo na konci října, poměrně dost. Přesto je ale studiový počin Petra Kotvalda, na který jeho fanoušci čekali pět let, tuzemskou špičkou.

To, co fanoušci od rodáka ze Žatce, jenž už přes pětadvacet let bydlí v Praze, očekávají, to je jim servírováno měrou bohatou. Rukopis textaře Pavla Cmírala a hitmakera Jindřicha Parmy je neměnný už několik let. Je to dobře, nebo špatně? Záleží na úhlu pohledu. Zpěvák by každopádně měl mít svůj nezaměnitelný styl, díky kterému ho posluchač bezpečně pozná. Petra si skutečně s nikým nespletete. Jak hlasově, tak po hudební stránce. Na druhou stranu si myslím, že je škoda nevyužít možnost spolupráce s jinými autory. Například pět let staré spojení s Albertem Černým z dnes již uznávané kapely Charlie Straight přineslo dvaapadesátiletému zpěvákovi, který mimochodem vypadá na svůj věk výborně, několik povedených kousků, viz. píseň Kameny.

A teď už k jednotlivým písním. Na albu jich najdeme 13. První je skladba Hullly Gully, která, podobně jako ostatní, vyniká svou melodičností. Petr se se svými kolegy rozhodl pro nasazení tohoto songu do rádií. Upřímně – ač je výborný, nemyslím si, že to je příliš šťastná volba. Hudebně je píseň opravdu velmi melodická, textu ale pravděpodobně nebude většina lidí příliš rozumět, což je pro zrod hitu poměrně důležitá věc. To melancholické skladbě Bonus mýho života, nemálo podobné milostnému opusu Milujem se čím dál víc, s nímž Petr Kotvald dobýval vrcholy hitparád, zmiňovaná absence silného textu vůbec neschází. Po romantických tónech následují svižné Oči ptáka. Prvky, kterými se může chlubit excentrická Lady Gaga, do písně pasují, opět nelze opomenout melodičnost, která je jednou z velkých předností Jindřicha Parmy.

Hitové ambice má i písnička Nás vemou do nebe. Vynikají v ní svěží hlasy mladičkých děvčat Báry Zárubové a Petrovy dcery Viktorky. Už jsem četl několik recenzí, které si berou na paškál text vhodný spíše pro dvacetiletého mládence. Opak je pravdou, Petrovi ho, s přihlédnutím k umělecké licenci, věřím i s třemi křížky na zádech navíc. To stejné platí i pro skladby Co mám to chtěj a Erotika. U Erotiky se na chvíli zastavím. Od ostatních počinů se odlišuje ostrým kytarovým rifem. U Kotvalda se jedná o poměrně výjimečnou záležitost, vůbec však nemůžu říct, že by k němu neseděla. Naopak se mi chce říct „jen houšť“!. Dokonce odpouštím již zmiňované počítačové úpravy hlasu. Zajímavý výlet do Londýna lze provést nejen s dvacet let starým Hyde Parkem, ale i se zbrusu novou věcičkou Portobello road. A buďte si jisti, že se potkáte i s Hughem Grantem a Julií Roberts. Titulní Právě tady a právě teď zaujme svou naléhavostí a neuvěřitelnou pravdivostí, podobně jako Dlouhá pouť. Posluchače z příjemného rozjímání vyvede „nabušené“ Pražské disko, které si člověk zamiluje až na několikátý poslech. Závěrečná skladba Dál sníh padá bud zajisté hitem Vánoc. Mimochodem, Petr se rozhodl na ní natočit videoklip. Správná volba, stejně jako koupě jeho alba Právě tady… právě teď!

Věřím, že příště už ale Petr vsadí na mnou vyzývané popšansony. S vhodnými promo akcemi a silným manažerským týmem by se svým potenciálem mohl mířit hodně vysoko. Nevěříte? V období adventu bude mít na první pohled nestárnoucí zpěvák sérii koncertů, kde zazpívá naživo, jak je jeho velmi dobrým zvykem, převážně písně „z druhého břehu“. Přijďte se o kvalitách opomíjené hvězdy českého hudebního nebe podívat!

Autor: František Bílek